dožít se
[dožiːt se]
(1. j. dožiji se, dožiju se, 3. j. dožije se, 3. mn. dožijí se, dožijou se, rozk. dožij se, čin. dožil se, podst. jm. dožití (se))
sloveso dokonavé
1. (kdo se dožije čeho, koho2), (co se dožije čeho)
žitím dosáhnout, zaživa se dočkat:
dožít se vnoučat
Dožil se devadesáti let.
Důchodu se nedožiju.
Dožila se vysokého věku.
Dospělosti se dožila jen třetina mláďat sokola.
přen. Jeho televize se nedožila ani druhých narozenin.
2. (kdo se dožije čeho)
stát se svědkem něčeho, dočkat se, zažít:
Dožila se nepříjemného překvapení.
Dožil se velkého zklamání v rodině.
□ naděje na dožití statistika
statistický údaj udávající průměrný věk, jehož dosahují členové dané populace
syn. střední délka života
□ pojištění pro případ dožití finančnictví
životní pojištění, které se vyplácí v případě, že pojištěný dosáhne věku uvedeného ve smlouvě
nedokonavé → dožívat
nedokonavé k 1 → dožívat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dožiːt se]
(1. j. dožiji se, dožiju se, 3. j. dožije se, 3. mn. dožijí se, dožijou se, rozk. dožij se, čin. dožil se, podst. jm. dožití (se))
sloveso dokonavé
1. (kdo se dožije čeho, koho2), (co se dožije čeho)
žitím dosáhnout, zaživa se dočkat:
dožít se vnoučat
Dožil se devadesáti let.
Důchodu se nedožiju.
Dožila se vysokého věku.
Dospělosti se dožila jen třetina mláďat sokola.
přen. Jeho televize se nedožila ani druhých narozenin.
2. (kdo se dožije čeho)
stát se svědkem něčeho, dočkat se, zažít:
Dožila se nepříjemného překvapení.
Dožil se velkého zklamání v rodině.
□ naděje na dožití statistika
statistický údaj udávající průměrný věk, jehož dosahují členové dané populace
syn. střední délka života
□ pojištění pro případ dožití finančnictví
životní pojištění, které se vyplácí v případě, že pojištěný dosáhne věku uvedeného ve smlouvě
nedokonavé → dožívat
nedokonavé k 1 → dožívat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)